
Ve třídách dnes potkáváme stále více dětí, které jsou chytré, vnímavé a snaživé — a přesto mají potíže zvládat běžné školní fungování.
Některé děti nevydrží dlouho sedět.
Jiné se rychle unaví.
Některé působí neklidně, jiné naopak velmi tiše a staženě.
Někdo nezvládá hluk a ruch ve třídě.
Jiný se „ztrácí“ při opisování z tabule, při psaní nebo během delšího soustředění.
A velmi často přitom nejde o lenost, nevychovanost ani nedostatek snahy.
Za některými obtížemi může stát nezralost některých oblastí neurovývoje, přetrvávající primární reflexy nebo vyšší citlivost dítěte na zátěž a školní prostředí.
Právě ve škole bývají tyto souvislosti často nejvíce vidět. Dítě totiž musí současně:
sedět,
soustředit se,
filtrovat ruch kolem sebe,
psát,
poslouchat,
organizovat pohyb,
a zvládat sociální i emoční nároky prostředí.
Pro některé děti je to mnohem větší zátěž, než se na první pohled zdá.
