LTHINPPPOHYB · VÝVOJ · SOUVISLOSTI
INPP · Informace a souvislosti

INPP a NVS – v čem jsou si podobné a v čem se liší

Učitelka a děti při společné pohybové chvilce.

Občas se mě rodiče ptají, jaký je rozdíl mezi metodou INPP a Neuro-vývojovou stimulací (NVS). Protože se obě metody zabývají neurovývojem dítěte, bývají často zaměňovány. Ve skutečnosti mají společné kořeny, ale každá se vydala trochu jinou cestou.

Obě metody vycházejí z myšlenky, že některé děti nejsou líné, neposlušné ani méně schopné. Jen je běžné fungování stojí mnohem více energie než jejich vrstevníky. Mohou mít potíže se soustředěním, koordinací, čtením, psaním nebo zvládáním emocí.

Přínos Neuro-vývojové stimulace

V České republice sehrála významnou roli v šíření povědomí o neurovývoji, primárních reflexech a jejich možném vlivu na učení a chování dětí Marja Annemiek Volemanová. Díky její práci se toto téma dostalo mezi pedagogy, speciální pedagogy, rodiče i další odborníky, kteří se začali více zajímat o souvislosti mezi pohybovým vývojem, učením a školní úspěšností.

Jedním z velkých přínosů její práce bylo, že dokázala složité neurovývojové souvislosti přeložit do srozumitelného jazyka a přiblížit je běžné školní praxi. Mnoho pedagogů díky tomu začalo vnímat, že za některými školními obtížemi může stát více než jen nedostatek snahy nebo motivace dítěte.

Neuro-vývojová stimulace vychází mimo jiné z principů školního programu INPP, který byl vytvořen pro práci se skupinami dětí ve školách. Její síla spočívá především v prevenci, podpoře školní zralosti a využití v pedagogické praxi. Individuální INPP terapie naproti tomu navazuje podrobným vyšetřením konkrétního dítěte a hledáním příčin jeho obtíží prostřednictvím individuální diagnostiky a následně cíleného programu.

Jak pracuje INPP

INPP je původní britská metoda vytvořená Peterem Blythem a dále rozvíjená Sally Goddard Blythe. Vedle školního programu zahrnuje také velmi propracovaný systém individuální diagnostiky a terapie.

Zatímco školní programy pracují především s podporou neurovývoje jako celku, individuální INPP se snaží zjistit, proč má konkrétní dítě právě ty obtíže, které má.

Součástí je proto podrobná anamnéza a neuromotorické vyšetření. Terapeut sleduje například přítomnost primárních reflexů, rovnováhu, koordinaci, spolupráci pravé a levé strany těla, pohyby očí, lateralitu a další oblasti vývoje.

Dvě děti mohou mít na první pohled stejné obtíže. Obě mohou mít problémy se soustředěním, čtením nebo psaním. Přesto může být příčina jejich obtíží odlišná. A právě proto dostávají v INPP individuálně sestavený program podle výsledků vyšetření.

Jednoduché přirovnání

Představte si dva chlapce, kteří špatně čtou, rychle se unaví při domácích úkolech a ve škole mají podobné potíže.

Přístup NVS by řekl:

„Pojďme podpořit jejich neurovývoj pomocí vhodných pohybových aktivit.“

Přístup INPP se nejprve zeptá:

„Proč je to pro každého z nich tak těžké? Je příčina u obou stejná, nebo úplně jiná?“

Teprve potom navrhne konkrétní cvičení.

Jsou to konkurenční metody?

Podle mého názoru ne.

Spíše bych řekla, že stojí na různých patrech stejného domu.

NVS otevřela v českém prostředí důležité téma neurovývoje a přinesla ho do škol, školek i poradenské praxe. INPP naopak nabízí velmi detailní systém individuálního vyšetření, interpretace výsledků a dlouhodobé práce s konkrétním dítětem.

Obě metody mají společný cíl – pomoci dětem lépe využít jejich potenciál a zvládat každodenní život s menší námahou a větší jistotou. Liší se především hloubkou diagnostiky a mírou individualizace následné práce.

Takhle napsané to vyznívá profesionálně, respektuje přínos Hany Volemanové a zároveň čtenář pochopí, proč ses rozhodla věnovat právě individuálnímu INPP.